Alfastav - leden 2004

        Na turnaj pořádaný klatovským volejbalovým svazem jsme se přihlásili s nemalými ambicemi. V základní skupině, ze které postupovali do bojů o finále první 2 týmy, byli ještě celky Amoleta, Motacy a Orel. O týmu Orlů jsme vypátrali, že se v posledním ročníku AVL umístili na posledním záchranném místě a tudíž se zdáli být snadným soupeřem. Amoleta a Motacy však zůstávali záhadou. Z jejich názvů jsme soudili, a jak se později ukázalo zcela mylně, že půjde o nesebevědomé a necílevědomé soupeře. Taktéž snadné kořisti. Za zmínku určitě stojí, že v dané sestavě jsme spolu nastoupili poprvé a pro většinu šlo o největší turnajovou zkušenost.

        Skupinu jsme zahájili s Amoletou. Při pozorování soupeřova rozcvičování jsme znejistěli poté, co si hráči Amolety vyzkoušeli parádního rychlíka. To rozhodilo našeho kapitána. Když si ho k sobě volal rozhodčí, jen na něj vždycky pokynul, že je vše v pořádku. Po čtvrté se šel raději přímo ukázat a při tom rovnou i vyhrál stranu, na které jsme už stejně stáli. Zápas začal. Vyhráli jsme podání a po drtivém nástupu jsme se ujali vedení 2:0. Pak jsme se nechali unést euforií a rázem soupeř otočil na 8:2. Do konce prvního setu jsme už dokázali přidat opravdu jen pár bodíků a prohráli poměrem 20 : 6. Nutno poznamenat, že v základní skupině se sety hrály pouze do 20 bodů. Bůh ví jak by vše dopadlo, kdyby se hrálo do 25. Druhý set měl obdobný průběh a skončil 20 : 7. Po prvním zápase jsme byli bez bodu na posledním místě tabulky a museli dělat že neslyšíme trapné poznámky hráčů Amolety, že si skočí na kafe. Takové posměšky bych čekal od pubertálních výrostků, ne však od dospělých lidí.

        O další porážce s týmem Motáků se nebudu raději moc rozepisovat. Výsledek 2 : 0 po setech 20 : 8 a 20 : 11 hovoří za vše. Zůstávali jsme na posledním místě a jediné co nás mohlo hřát bylo nepatrné zlepšení. Čekal nás tým Orlů, papírově přijatelný soupeř. Jediná cesta k nějakému přijatelnému umístění vedla přes porážků Orlů. Jen tak jsme mohli hrát o umístění na 17 - 24 místě. Soupeř nás pokoušel už při rozcvičování a naváděl nás, abychom se věšeli na síť. Když jsme odmítli, dělal, jak se diví a šel si trénovat smeče. První set byl ale opět katastrofální a my prohráli 20 : 12. 17. místo opět mizelo v dáli. Jenže do druhého setu jsme nastoupili jako vyměnění. Ujali jsme se překvapivého vedení 12 : 2. To jsme však pochopitelně nedokázali udržet a podlehli 20 : 16. Za dobu kdy soupeř bodoval 18x to my zvládli jen 4x.

        Tak jsme tedy v uvozovkách postoupili do bojů o 25 - 28 místo. O významu těchto bojů svědčila například tělocvična se sníženým stropem. S úsměvem nás vyprovodil ještě Honza Gerner z No Stars, kterého tímto pozdravuji. Jen počkej až se někdy střetnem. Pěkně vám to zkomplikujem. Mezi zkrachovalci, kteří měli tu smůlu a dostali skupinu se 4 družstvy, byli též Predátoři, Plánice a tým Kotěhůlek. S týmem Kotěhůlek jsme náš boj zahájili. V prvním setu jsme se trápili a prohráli 25: 18. V druhém se trochu přiklonilo i štěstí a my rázem vedli 22 : 14. První body, a to hned 2, se zdáli být na nejlepší cestě. Pak ale přišel na podání Martin Bořánek a zápas dokázal téměř otočit a my jen těsně uhájili vedení. Druhý set skončil 26 : 24. To pro nás znamenalo první bod na turnaji. Škoda, že byl ale jen jeden. Pak přišla na řadu Plánice. Dokázali jsme držet krok, přesto jsme po vcelku vyrovnaném a pohledném boji podlehli 25 : 18 a 25 : 21. Nakonec jsme dokázali opět po pohledném zápase porazit 2 : 0 na sety Predátory. Na lepší než poslední místo to ale nestačilo.

        Naši soupeři ze základní skupiny Amoleta a Motacy se nakonec utkali ve finále o celkové vítězství. A stejně jako v základní skupině tým Amolety zvítězil a obsadil 1. místo. Gratulujeme.